Amerikánka je stejná jako vaše děti
Výzkum potřeb dětí z dětských domovů pro jejich úspěšné zapojení do samostatného života
Období realizace: únor – duben 2024
Realizátor: Simply5
Zadavatel: Nadace Sirius a Nova pomáhá
Není tajemstvím, že děti vyrůstající v dětských domovech mají horší „startovní čáru“ pro vstup do samostatného života než děti žijící v rodině. Co jim pomáhá tento hendikep zvládnout zjišťoval výzkum Simply5 realizovaný pro Nadaci Sirius a Nova pomáhá. Výzkum byl inspirován filmem Amerikánka režiséra Viktora Tauše. Film, jehož premiéra proběhne v září, je postaven na skutečném příběhu ženy, která prožila své dětství v ústavní péči.
Cílem výzkumu bylo najít faktory, které mladým dospělým odcházejícím z ústavní péče pomáhají úspěšně zvládnout začlenění do společnosti. Ukázalo se, že klíčové faktory, které jim pomáhají jsou čtyři a k jejich realizaci není potřeba žádná velká změna systému nebo legislativy. „Dětem pomáhá, když mají svou vlastní blízkou osobu mimo zařízení, které důvěřují a mohou se na ni kdykoli obrátit. Dalším silným pozitivním faktorem je začlenění dítěte do nějaké dlouhodobě stabilní komunity, např. sportovní kroužek. Bezpečné a stabilní vztahy mimo dětský domov jsou klíčové“vysvětluje výzkumnice Eliška Nováková ze Simply5. „Velmi důležité také je, aby se děti osamostatňovaly postupně a s podporou nějakého dospělého mentora. Tento proces musí být pozvolný. Posledním faktorem je rozložení cílů, kterých chce mladý dospělý dosáhnout do menších kroků a úkolů, i zde je potřeba, aby to měl s kým konzultovat.“
Ne všechny dětské domovy jsou schopné dnes tyto věci zabezpečit. Některé domovy nemají ani startovací byty. Plošným problémem je i nedostatečný personální standard.
Děti v ústavní péči mnohdy nemají nikoho, kdo by je měl rád a komu by na nich záleželo, kdo by jim byl oporou v situacích, kdy potřebují pomoc, radu nebo nasměrování. Potřebují někoho (dospělého), komu na nich záleží a má je bezpodmínečně rád a s kým budou moci mít vzájemně otevřený vztah naplněný důvěrou. Kdo k nim bude přistupovat individuálně, s respektem k jejich povaze, osobnímu příběhu a specifickým potřebám. Kdo jim pomůže, když si nebudou s čímkoli vědět rady a kdo je provede každodenní agendou a pomůže jim navázat a udržovat zdravé mezilidské vztahy.
Ukazuje se, že hostitelská/patronská péče může být řešením některých limitů ústavní péče, musí ale jít o dlouhodobý a správně nastavený závazek.
