Má podle vás počet a pořadí narozených dětí v rodině vliv na jejich psychický vývoj?

	Ano, a to velmi.
	Ne. Rozhodující je daná osobnost každého dítěte.
	Ano, může to být ale jen jeden z mnoha vlivů.

Co byste ve vztahu svých dětí nikdy netoleroval/netolerovala?

	Soupeření.
	Násilí.
	Psychický útlak a ponižování.

Vaše desetileté ratolesti se perou a pošťuchují. Jaká bude vaše reakce?

	„Nechte toho! Vždyť se můžete vážně zranit!“ zakřičíte.
	Odtrhnu je od sebe a vynadám jim.
	Pokud „neteče krev“, nezasahuji.

Jak se podle vás často cítí druhorozené dítě?

	Pojímá většinou život jako závod a snaží se prvního předhonit.
	Často se cítí jako prominentní osoba, ať už v dobrém, nebo špatném smyslu.
	Stejně jako prvorozené, pokud k oběma dětem jako rodiče přistupujeme stejně.

Představte si, že vztah mezi vašimi dětmi je i přes domluvy velice problematický: plný neustálých hádek, agrese, až tyranie ze strany jednoho z nich. Jak se k situaci postavíte?

	Navštívíme psychoterapeuta jako celá rodina a zkusíme zjistit, co můžeme zlepšit my všichni.
	Pokusím se agresora usměrnit a strádající dítě naopak podpořit v tom, aby se umělo samo nějak bránit. Do života se mu to bude hodit.
	Navštívím s „malým tyranem“ dětského psychoterapeuta a poradíme se, jak na něho.

S kterým z následujících tvrzení se nejvíce ztotožňujete?

	„Vyrůstat jako jedináček ztěžuje adaptaci dítěte v dětských a později i dospělých kolektivech.“
	„To, že jedináčci jsou rozmazlení, je naprostý nesmysl“.
	„S jedináčky se pojí mnoho předsudků, které dětem vyrůstajícím bez sourozenců můžou jejich život znepříjemňovat.“

Myslíte si, že jako rodiče dokážete ovlivnit vztahy mezi svými dětmi?

	Ano, a to zejména výchovou.
	Ano, ale pouze z malé části, a to většinou nevědomě.
	Ne, protože by to bylo spíše kontraproduktivní.